7.Dozvěděla jsem se informace o pohodovém žití

02.05.2018


V závěru kurzu mě potkal největší šok mého života: týkal se mého životního poslání.

Po několika měsících kurzu jsme praktikovali jednu z metod odpouštění, ale mně myslí proběhla slova, která neměla s odpouštěním nic společného. Klidný hlas mi sdělil, že napíši knihy. Doslova šlo o toto oznámení: "Napíšeš knihy na pomoc lidstvu." Bylo to něco tak absurdního, jako kdyby mi někdo řekl, že dojdu na Měsíc, ať si na to koupím nové kecky, vezmu to naší ulicí za roh a potom ještě za jeden a pokračuji dál. A ať to udělám, že je to třeba. Šokovaná z toho, co slyším, se ve mně objevil vzdor: "Co bych asi tak měla psát? Koho by něco mohlo zajímat? Vždyť jsem obyčejná ženská a nic ani neumím ani nevím..." Protože moje napření proti informaci bylo opravdové, silné a nekompromisní, k původní větě jsem uslyšela ještě dodatek: "A uděláš si na to čas. A jestli si ho neuděláš, tak se ti něco stane a stejně si ho uděláš." A k tomu mi hlavou šel útržek "filmu", kdy jsem sebe viděla, jak ležím v nemocnici, obě nohy jsem měla zlámané a připevněné na kladkách... a co jsem dělala? Psala... Vyvedená z míry jsem se šla zeptat lektorky kurzu, co by to mohlo znamenat. Ona odpověděla: "To nevím, ale být tebou bych to nebrala na lehkou váhu." Vrátila jsem se domů z kurzu a jediné co jsem uměla, bylo se zklidnit. Tak jsem si sedla na tiché místo, zavřela jsem oči a sebe jsem se zeptala: "Prosím, co mám psát?" A vedle toho jsem sobě slíbila, že pokud jde o úkol, který mám splnit - ač vůbec nevím co to je - že ho přijímám.

Přijala jsem úkol a poprosila o informace

V tom okamžiku jsem "uviděla" svým vnitřním zrakem za zavřenýma očima tabuli a na ní se objevily nápisy psané velkými fosforeskujícími písmeny. Četla jsem první informace: NEKRITIZUJ, NEPOMLOUVEJ, NEROZNÁŠEJ POPLAŠNÉ ZPRÁVY, KAŽDOU NEGATIVNÍ VĚTU UTNI TŘEBA V PŮLI A DOKONČI JI KLADNĚ, ODPUSŤ VŠEM A ODPOUŠTĚJ OPAKOVANĚ. Oči jsem otevřela a zapsala jsem, co jsem viděla. A opět jsem je zavřela a byly tam další zprávy. Způsob, kdy mi takto bylo pomáháno, trval tři dny. Po tři dny, kdykoliv jsem zavřela oči, jsem uviděla další a další informace, které jsem si zapisovala na papír. Během těchto tří dnů mi došlo, že na nic nejsem sama a že to, co se zdálo být nemožným, zvládnu. Začala jsem si věřit. Došlo mi, že se dozvídám věci, které mám zařadit do svého života a dále je i nabízet jiným, že jsem jakýmsi převodníkem (trychtýřem, spojnicí) mezi informacemi "nad námi" a lidmi na Zemi. Informací bylo čím dál víc, týkaly se myšlenek, síly v nich ukryté a člověka coby tvůrce svého života. Neobjevovaly se už, když jsem zavřela oči, ale nové a nové přicházely, když jsem ty dosavadní pochopila, zařadila je do svého života a byla schopná je předávat dalším lidem. Dozvídala jsem se jednotlivosti i celé systémy poznatků o vztazích, o zdraví i životním poslání jednotlivců - svém i dalších lidí. Byla jsem vedena k uvědomování si pozemských postupů, kterých se staletí držíme, podle kterých žijeme. Nebyl to pěkný pohled, protože dobré věci - ve smyslu dobré nejenom pro jednotlivce, který z nich měl osobní profit, ale obecně dobré, které pomáhaly všem lidem, se v nich podstatě nevyskytovaly. To co zde na Zemi žijeme, není pohodový život, postavený na pohodových (moudrých) myšlenkách, ale žití starých programů, které si předáváme z generace na generaci jako neměnné dogma.