Odpouštění znamená respekt k sobě i k druhým: neubližujeme druhým a ani sobě nenecháme ubližovat

Bavilo mě pozorovat své ego, jak si trvá na svém a proti odpouštění protestuje, i svou mysl, která ego nemusí poslouchat, ale může vnímat moudrý hlásek svědomí a v jeho duchu přemýšlet a následně pak i konat. Z vlivu ega jsem se začala díky odpouštění vymaňovat a viděla jsem, kolik síly v sobě mám. Poznala jsem, že jsem se celou dobu chovala, jako kdyby mi druzí ubližovali, cítila jsem se jako oběť.

Odpouštěním jsem se vymaňovala z pozice oběti a došlo k velkým změnám

Ti, kteří si přáli, abych byla stále stejná, protože je bavilo se mnou bojovat (vytahovali se na mě, snažili se mě ponížit, pomlouvali mě) byli rozčarováni, protože jejich staré programy bojů už na mě neplatili. Nepřijala jsem jejich hru, nenechala jsem se do ní vtáhnout, nezlobila jsem se na ně a ani jsem se kvůli nim netrápila. Přestávala jsem se projevovat jako oběť: přestávala jsem nadávat i naříkat. Díky odpouštění jsem se nad probíhající situaci tzv. povznesla. Zlobu a trápení jsem začala vyměňovat za pochopení. A v duchu slov Ježíše Krista Poznávej pravdu a díky pravdě se staneš svobodným člověkem, jsem začínala sobě i druhým rozumět. Sebe jsem neviděla jako oběť, ale jako tvůrce, v jehož moci je to, co se mu nebílí, vylepšit.

Nastalo rozčarování těch, kteří moji změnu nepostřehli anebo spíš vidět nechtěli 

Kteří dál coby oběti nadávali a naříkali a očekávali, že se jim podřídím. Nepodřídila jsem se egoismu ani svému ani jejich a pokračovala jsem cestou novou. Po několika měsících při závěrečném setkání jsme na kurzu opět praktikovali jednu z metod odpouštění. A já jsem už nebyla stejná jako v době svojí nemoci, když jsem poprvé v životě uslyšela informaci, že stav našeho těla závisí na tom, co si myslíme a co žijeme ve vztahu k sobě a ve vztazích k druhým.

A už mě ani nepřekvapovalo, že abych se o životě něco víc dozvěděla, musím být ochotná ze svého egoismu ustoupit a v klidu zvládat, co se děje. Že musím životu dovolit, aby byl, jaký je, a nesmím si nenárokovat, že musí být po mém. Že se musím naučit: silou lásky a moudrostí se vším, co mě potkává, si moudře a láskyplně poradit.

Když přirovnám sebe k míči plnému písku, tak na konci kurzu už jsem díky odpouštění a napravování vztahů byla spíš plná čerstvého vzduchu nežli tíživé hmoty. A nebyla jsem ohnutá v šedi, v pozici oběti, ale víc a víc jsem se narovnávala.

Po několika měsících každodenního odpouštění mě už vůbec nenapadlo, že bych odpouštěla druhým lidem. Bylo mi jasné, že oni s mým odpouštěním mají do činění jen to, že mi slouží jako "andělé" díky nimž ze sebe mohu vypouštět svou tíživou negativní energii.

Ukazovali mi: tady a tady máš ještě práci, toto a toto bys na sobě ještě mohla vylepšit. Chovali se jako správní andělé: nic z mých nedostatků jim neuniklo, na nic nezapomněli, prolustrovali každý můj kout. Když už jsem se práci na sobě nebránila a pochopila jsem, že to bez ní nejde a nepůjde - moje narovnání a vysypání "písku z míče" se nezastavilo, ale dál jsem na něm pracovala - stávající vývojový stupeň na pyramidě vývoje jsem díky odpouštění zvládla, odložila jsem tíži a postoupila o stupínek výš.