4.Léčitel byl první člověk, který mi nabídl i léčení mysli

05.05.2018

Nebylo ještě ani čtyřicet let a cítila jsem se na sto. Únava dosáhla takového rozměru, že jsem se neudržela na nohou

Moje absolutní vyčerpání bylo diagnostikováno jako stav těsně před vypuknutím rakoviny. A protože otec v té době na rakovinu zemřel a já jsem ho nechtěla následovat, nebylo na co čekat. Byla jsem ochotná k jakýmkoliv změnám, jen abych se zachránila.

Na doporučení známých jsem navštívila léčitele. On mě nelitoval, že se nemohu únavou postavit na nohy. Tělo přirovnal k zadřenému motoru, a abych se opět nastartovala, doporučil mi pročištění dietou; stravou bez cukru, alkoholu a masa. Průběžně jsem k němu jezdila na kontrolu.

A z jeho úst jsem poprvé v životě slyšela, že jsem tvůrce svého života a že nejenom ovlivňuji, ale přímo určuji, jestli půjdu cestou ke zdraví anebo do nemoci. A že navíc nejde jen o to, co jím, i když je to samozřejmě důležité, ale v životě jde hlavně o moje myšlenky, o názory, které mám na sebe, na druhé lidi, na celý svět. 

Bylo to šokující prozření z přesvědčení, které jsem do té doby žila, kdy jsem byla přesvědčená, že lidé kolem mne jsou problémoví a já se díky nim dostávám do situací, které jsou mi nepříjemné.

Docházelo mi, že celý život stále někoho viním: nejdřív matku, sestru, pak lidi, které jsem potkávala v zaměstnání a v neposlední řadě svého tehdejšího manžela. S nikým z nich jsem nebyla spokojená a se situacemi, které jsme společně žili, jsem si neuměla poradit. A najednou jsem slyšela: oni za nic nemohou. Oni jsou tam proto, že vám vytvářejí prostředí, ve kterém vám má dojít vaše učební látka. Nepřišli ubližovat, ale pokud vás něco trápí, bolí, mrzí, je to pro vás nápověda, že dosud něco ve svém životě neumíte žít řádně, tedy v klidu, moudře, s nadhledem.

Vedle léčení těla mi bylo nabízeno i léčení mé mysli

Pomocí léčení mé únavy jsem za sebou několika měsíční pročišťování těla dietou i "pročišťování" myšlenek - uvědomování si, že vinění druhých nebylo a není na místě. Únava po pár měsících odezněla a já jsem se po dlouhé době cítila skvěle. Tolik jsem si vážila možnosti udržovat své tělo ve zdraví, že jsem se k předchozímu způsobu stravování už nevrátila. Z "míče plného písku" jsem vysypala prvních pár zrnek. Do ringu zvaného život jsem vhodila svou rukavici coby nabídku nejenom k této změně, ale i k dalším změnám. A ty na sebe nedaly dlouho čekat. Přihlásila jsem se na kurz sebepoznání.