5.Vedle pomoci léčitele mi otevřel oči kurz sebepoznání

04.05.2018

Co mi léčitel naznačil v hrubých obrysech, to dostalo jasnou podobu na kurzu, kde jsme se učili odpouštění

Léčitel mi naznačil, že nejsem člověk, který má jenom své viditelné tělo, ale disponuji i svými myšlenkami. A zdraví se netýká jenom jídla, cvičení, ale zdraví těla závisí hodně na tom, zda "zdravě" umím žít mezilidské vztahy. Kurz sebepoznání, který jsem záhy po vyléčení těla absolvovala, mi každé jeho slovo potvrdil.

Na kurzu jsme se učili být osobnostmi: zesílit, neutápět se v bolístkách světa, umět si udržet klid potřebný pro moudrá rozhodnutí. Všechno toto se dělo skrze schopnost, kterou jsem se měla neučit už v dětství a byla bych se vyhnula trápením i nemocem. O co zázračného na kurzu šlo? Naučila jsem se tam odpouštět. A se stejnou vervou, s jakou jsem v předchozím životě praktikovala viny, trápení, pláč i vztek, jsem se vrhla na činnost opačnou: na odpouštění.

Přijetí, odpouštění, respekt k sobě i druhým je začátek k chápání běhu života

Do té doby jsem slovo "odpouštění" znala jako jiná slova a nepřikládala jsem této činnosti žádný velký význam. Nezdálo se mi, že bych se jím měla zaobírat. Dokonce jsem tvrdila, že odpouštět umím, že odpouštění normálně zvládám a není třeba z něho dělat vědu.

Jenže lidé na kurzu mě chytili za slovo a říkali mi: kdyby tomu bylo tak, jak říkáš, kdybys měla odpuštěno, např. směrem k matce a k dalším lidem, tak bys o nich takto nemluvila. Ale ty o nich hovoříš opakovaně a ne moc pozitivně, tak to asi úplně o.k. nebude a s odpouštěním bys měla začít. Náplní kurzu bylo jedno cvičení na odpouštění vedle druhého, a tak jsem se dostala k tomu, čemu jsem se po celý život vyhýbala: k odpouštění všeho všem a opakovaně.

K odpouštění jsem se nejenom rozhodla, ale začala jsem ho opakovaně provádět pomocí postupu, který jsme se naučili na kuru. Zavřeli jsme oči, zhluboka dýchali a zklidnění jsme prohlubovali tím, že jsme počítali od jedné do čtyř a s čísly jsme si představovali barvy našich čaker. Říkali jsme jedna a barva červená od boků směrem dolů, dvě a barva oranžová kolem boků, tři a barva žlutá kolem břicha, čtyři a barva zelená kolem hrudi - a tím jsme v oblasti svého srdce. Potom jsme si představili, jak své srdce otevíráme všem, všechny do něho bereme a v srdci je svou láskou hýčkáme s takovou péčí, jako kdybychom v náručí chovali miminka.

Přijímali jsme vše, k čemu jsme životem došli 

Nerozčilovali jsme se ani jsme neházeli flintu do žita s dovětkem, že to či ono změnit nejde. Volili jsme nadhled, klidný pohled shora, který skýtal možnost klidného moudrého rozhodnutí a zvolení řádné cesty dál. Cesty pro sebe, ne pro druhé.

Ty jsme nechali na pokoji, stejně nebylo v naší moci vlézt jim do myšlenek a změnit něco, co sami měnit nechtěli. Odpouštěním jsme se učili neubližovat druhým (netlačit na ně své požadavky) a současně nenechat ubližovat sobě: nepodřizovat se jejich tlakům. Odpouštěním jsme zvládali tzv. přijetí, které neznamená souhlas s činy druhých, které nejsou dobré.

"Přijímám" znamená: nenaříkám ani nenadávám, svou životní energii nemarním v hádkách, v trápeních ani v sebelítosti. Potřebuji ji k tomu, abych si udržela klid, a v co největším klidu jsemse rozhodovala, kudy jít řádně.

Během kurzu jsme probírali různé metody odpuštění a dokola jsme je prováděli. Kurz měl několik víkendových pokračování a za úkol jsme měli s odpouštěním pokračovat i doma, takže se odpouštění stalo přirozeností mého každodenního života.